Jsme dva blázniví lidi, Čech a Slovenka, kteří pocházejí z rodin z úplně opačným zázemím: temperamentní italská domácnost versus tiché dusno. Spolu jsme zvládli přechod od přehrávaní si "jenom rodových vzorců" ke prozkoumávaní „svobodné zdravé komunikace“. Tím se otevřelo uvolňovaní se z pod závislostí, co někdo nazývá společní růst. Každý den cvičíme svojí bdělost k uvědomováni si svého chování.
Začalo to prvotním rozhodnutím: "Chceme mít vědomý vztah". I když jsme nevěděli, co nás čeká, zjistili jsme, že vědomý vztah je vztah hlavně k sobě, svému zdraví fyzickému i psychickému.
"Ked som skončila po 2 rokoch nášho vzťahu v nemocnici, tak som si hovorila, a sakra niečo je špatne, stratila som bdelosť… ako sa to stalo? A tu som uviděla seba, ako ženu bez energie, zničenú, unavenú životom, ktorá tam úplne prestala byť pre seba. Tu vznikol zlom, priam nasranie, bola som tu pre neho. Nie pre seba. Pre neho a partnerský vzťah. Po hneve prišiel smútok a za ním otázka: Ako sa ja sama budem cítiť šťastná, aj keby moj muž z jedného dňa na druhý zmyzol zo sveta? Aj keby ho už nechcem a nepotrebujem?
Z toxického prostredia odísť bez sily skoro nie je možné. Vytvorila som si tento stav a prostredie predsa ja, túto zodpovednosť som chápala, a tak som si začala tvoriť nové prostredie: Čo je moje poslanie? Čo milujem tvoriť? Čo ma baví? Čo sa chcem učiť? Čo chcem objavovať? Čo chcem zdieľať? S akými ľuďmi? A tak mi skrslo: Iba sa postavím na vlastné nohy a pôjdem. A začala som sa staviať s vlastnými projektami, s vlastnými priateľmi, s vlastnou zodpovednosťou za svoj priestor… Postupne, po kúskoch som sa na nohy postavila a začali sa diať zaujímave veci. Všade, kde už so stála, tam sa postavil aj muž. Menilo sa nastavenie aj v našom vzťahu. Prichádzalo do vzťahu viac porozumenia, zdravá dôvera, viac humoru a väčšia ľahkosť. A otvorila sa zdravá sloboda." Abatis
Jak se to bude vyvíjet dál, je na každém z nás.
Můžeme se kdykoli rozhodnout jít jinou cestou. To nás drží v bdělosti. Vrací nás to neustále k sobě. Protože, když se ztratíme v mysli, nebo v emocích, zažíváme bolest. Je to jako tanec na ostří nože. Přináší to vítr, pohyb, život nestagnuje. Trhají se závislosti a vytváří se jak obrázok puzzle zdravší vztah. Odchází únava, vyčerpání, nechuť. Cítíme větší živost a přirozenost.
Paradoxne, když jsme v tady a teď, užíváme si stále více život ve vzájemné důvěře, blízkosti a v lásce. Tedy když jsme bdělí, spojení s vlastním zdrojem, zažíváme naplnění a lásku.
Nyní podporujeme další páry i jednotlivce v porozumění jejich bolesti a vyrovnávaní jejich zraněné komunikace a vztahu.
Cesta mého zrání
Jsme vděční za to, že jsme si zvolili učit se vědomě žít v partnerství.
učit se...
...co je REZIGNACE "musím to tak přijmout, nic se nedá dělat" a co je skutečné PŘIJETÍ, které umí těžkou situaci ukončit.
...co je LÍTOST, která mně drží v permanentní bolesti a co je skutečný SOUCIT se sebou, který mou bolest vyléčí.
... co je vyčerpávající BOJ o pravdu a moc, a co je stát v LÁSCE a VĚDOMÍ, které ukončí mou bezmoc.
...kdy využívám ODCHOD ze situace jako ÚTĚK před vlastní bolestí, a kdy je odchod projev RESPEKTU v srdci a jemnosti.
Láska je klíč k důvěre, úctě, porozumění i blízkosti.
...kdy se nechávám unášet POCITY z MINULOSTI a kdy žiji v pocitech v PŘÍTOMNOSTI.
...kdy DOSTÁVAM lásku, avšak ji NECÍTIM, a kdy dostávám lásku a PŘIJÍMAM ji plnou náručí.
...kdy ZACHRAŇUJI pomáháním, a tím se vyčerpávám, a kdy PODPORUJI sebe i vztah DŮVĚROU, a tím svou energii dobíjím.
...co je to DĚLAT ŠŤASTNÝMI ostatní, a co je to být na prvním místě a ZÁŘIT své ŠTĚSTÍ pro druhé.
Právě v partnerství se učíme, co je to spojit VĚDOMÍ, POCITY a SRDCE v jedno a jaké perly to přináší do života ve dvou.
Děkujeme
S láskou Jana Abatis a Dušan Jirásek