Svobodný vědomý kontaktní tanec

Svobodný vědomý kontaktní tanec není o technice ani o tom „umět tančit“. Vzniká z přítomnosti – z ochoty být skutečně v těle, v dechu a v okamžiku, který se právě děje. Když nasloucháme tělu, samo ví, kdy je čas se přiblížit a kdy ustoupit, kdy vést a kdy následovat. Pohyb se pak stává přirozeným dialogem bez tlaku a bez plánování. V této jednoduchosti se tanec vrací ke své lidskosti: bez rolí, bez výkonu a bez očekávání. Zůstává jen setkání – živé, opravdové a zakořeněné v tom, kým skutečně jsme.

Certifikovaný facilitátor Contact Beyond Contact:

https://education.unityspace.org/portfolio-posts/dusan-jirasek-czech-republic

To, co do skupin přináším, je především kvalita bezpečného prostoru. Ne bezpečí jako fráze, ale jako reálný prožitek – kdy můžeš postupně povolit kontrolu, přestat se hlídat a dovolit si být víc sám sebou. V takovém prostoru není potřeba něco předvádět ani dokazovat. Věci se nemusí tlačit. Spíš se přirozeně zpomalují, usazují a začíná být slyšet to, co je běžně překryté hlukem nebo očekáváním. Z toho pak vzniká možnost jít víc do hloubky – do těla, do pocitů, do kontaktu. Každý svým tempem, bez tlaku. Moje role není lidi někam vést silou, ale držet rámec, ve kterém se mohou bezpečně potkat sami se sebou i s ostatními. A právě v tom se často začínají dít ty podstatné věci – větší uvolnění, autenticita a kontakt, který není naučený, ale přirozený a uvolněný.

K tomuhle přístupu jsem se nedostal náhodou. Během rok a půl dlouhého pobytu na Bali a také na workshopech v Česku i po Evropě jsem prošel velkým množstvím různých formátů a přístupů. Nezajímaly mě jen techniky, ale především to, jaký prostor jednotliví facilitátoři vytvářejí – jaké kvality do něj přinášejí a jak se v něm člověk cítí. To pro mě bylo vždy zásadní téma. Dlouhé roky jsem ho zkoumal jako účastník a postupně i jako ten, kdo prostor drží – na jednodenních workshopech, víkendových setkáních i dlouhodobých cyklech. Z toho se postupně vytvaroval způsob práce, který dnes přináším.

Schopnost jít do opravdového kontaktu – nejdřív se sebou a pak s druhými. Ne jako něco, co se má „umět“, ale jako něco, co se začne samo vynořovat a dít ve chvíli, kdy se zastavíme a opravdu se vnímáme. Když jsem víc u sebe, najednou není potřeba nic hrát ani se snažit být nějaký. A z toho pak přirozeně vzniká kontakt s druhými, který je klidnější, pravdivější a jasnější. Ze kterého vzniká skutečné propojení a společné flow, i bez naučených technik.

Možná to znáš – když se potkáš s někým a nemusíš nic tlačit, nic vysvětlovat, a přesto tam něco mezi vámi je. Přesně tenhle typ setkání mě zajímá prozkoumávat. V prostoru, který držím, je čas nespěchat, zůstat chvíli v sobě a nechat věci vzniknout samy. A když pak dojde k interakci, není to z hlavy ani ze zvyku, ale z místa, které je skutečné. Právě v těchto chvílích často přichází největší uvolnění, blízkost i pocit, že člověk může být opravdu takový, jaký je a to i kontaktu s druhými.

V centru Život Naživo ve Valašském Meziříčí. V centru je krásný, harmonický sál pro lekce a workshopy pro 15 účastníků, nebo pro přednášku max. 30 účastníků. Máme tu i krásný masážní a terapeutický prostor. K dispozici jsou úložné prostory, toalety a sprcha. Pro víkendové pobyty je k dispozici malá kuchyňka.