Jak si pomáhat a podporovat se v partnerství?

V partnerství, stejně jako v jiných vztazích, buď chřadneme nebo se rozvíjíme. Partner je nám nejbližší člověk, a právě proto je partnerství výborné pro trénink v osobním rozvoji.
Často se setkávám s názorem lidí, že partneři si mají pomáhat a podporovat se. Co si ale pod slovem podprovat máme představit?

Když pomáhám partnerovi tím, že ho vyživuji, vyvařuju mu, starám se o něho jako o malého kluka nebo dokonce snažím podpořit svého partnera na jeho životní cestě a pomáhám mu najít si práci, stávám se pro něho VELKOU MATKOU. Matkou, která vyživuje své dítě.

A tehdy se z rovnocenného vztahu stává vztah nevyrovnaný, vzniká závislost, která je přirozená u dětí, ale partnerství ochromuje. Partner v pozici dítěte se nepostaví na vlastní nohy a nenajde své skutečné životní předurčení a matka časem začne chřadnout, protože nedává plnou výživu sobě, ale všem kolem. Zároveň nedospělé dítě jí neumí prokázat plnohodnotnou podporu. Pečovat o muže ano, jen dávat pozor na důvod a nezachraňovat. 🙂

Pokud pomáhám partnerovi tím, že mu ukazuji, vysvětluji, co dělá špatně a co a jak by měl dělat jinak, aby to bylo správné, dokonce mu najdu terapeuta, tak se dostáváme do vztahu  UČITEL A ŽÁK  a znovu to je vztah nevyrovnaný.

Já chci partnera naučit něco, co už dávno ovládám, a partner se tomu většinou obrovsky brání. V partnerství je to jen čistý boj o moc, boj o nadřazenost. Velkou roli zde hraje pýcha. Vztah žák a učitel funguje mezi dvěma lidmi, pouze pokud on, z vlastní vůle, se chce něco naučit. Rozhodne se kdy, kde, za jakých okolnosti a od jakého učitele. A po vzájemné dohodě s učitelem mu zaplatí za učivo dohodnutou odměnou. Já se ale partnera můžu zeptat, jestli chce něco o dané věci vědět. 🙂

Pokud pomáhám partnerovi v tom, že dělám vše, co mu na očích vidím, je to vztah, kde já jsem SLUŽKA a partner je PÁNEM. Vztah se znovu stává nevyrovnaný. Velmi rychle se dostaví pocit méněcennosti, že nikdy nejsem dost dobrá a pořád tam bude něco, co nebude dost dokonalé na to, aby byl partner spokojen. Vidět něco na očích ještě neznamená, že to musím udělat. Je to na mně, jestli chci, mám chuť a čas nebo ne. 🙂

Tak jak by jsme si měli pomáhať?

Nejlepší pomoc v partnerství a jediná, na kterou jsem zatím přišla, je upřímná otevřená komunikace přes srdce a jednoduché, obyčejné přijetí.

❤️ Pokud chci partnerovi s něčím pomoci, vždy je třeba si dát otázku: Cítím se v tom dobře? Dělám to jen z mé čisté radosti? Jaký jiný důvod mě k tomu vede?

Nejčastější důvody pomáhat:

– zištnost – musím mu vrátit to hezké, co pro mě udělal v minulosti

– očekávání – teď budu hezká a dobrá, a pak bude hezký a dobrý na mě i můj partner

– pochvala – abych dostala uznání

Důvodů a strachů, které se vynořují z podvědomí, je mnoho.

❤️ Pokud chci udělat něco pro partnera, dělám to z radosti, jen tak, že mu chci pomoci na zahradě, nebo zrovna mám chuť navařit úžasné jídlo. Takže pokud se mě i partner zeptá o pomoc, potřebuji se učit zastavit a popřemýšlet, jestli to opravdu chci a co mě k tomu vede. Pokud to není čistá radost, odmítnu.

❤️ V  osobním životě právě věnování pozornosti svým pocitům a potřebám podporuje můj růst. Protože pokud zpozoruji při pomoci partnerovi odpor či jiný důvod než radost, mám hned konkrétní téma, které můžu u sebe řešit. A tedy přichází vlastní uvědomění a můžu hledat cesty ke změně.

Namísto pomoci můžu stále jít cestou obyčejného PŘIJETÍ.

Co je obyčejné přijetí?

Obyčejné přijetí je například v této situaci:

Partner mě poprosí, že by chtěl něco dobrého, sladkého jako dezert. Já vnímám, že mám také zrovna chuť na sladkost. A tak vymyslím nějakou dobrotu a kouzelně ji prostřu pro oba.
Ale druhý den se může stát, že mě partner poprosí, že by chtěl kynuté buchty. Já je dělat neumím a ani nechci jíst kynuté těsto a tudíž tuto informaci upřímně ze srdce komunikuji.
No za pár dní jdu kolem pekárny a uvidím tam čerstvé povidlové i tvarohové buchty. Vzpomenu si na potřebu partnera a s radostí mu je koupím.
A tedy přijímám své i partnerovy potřeby. Nesnažím se uskutečňovat všechno co si zamane. Nesnažím se být nejlepší ženou na světě. Já jí jsem právě teď, neboť jsem sama sebou. Ani sebe a ani muže do ničeho netlačím, ale v upřímnosti komunikuji a dělám věci s radostí v srdci.

❤️ Právě touto nepomocí ale UPŘÍMNOU KOMUNIKACÍ svého stavu přes srdce a OBYČEJNÝM PŘIJETÍM partnerství ROSTE a LÁSKA může naplno PROUDIT.

Výsledek je, že se tolik neztrácíme jeden ve druhém, vracíme se ke svému středu a upevňujeme svoji sílu.
❤️

Jak to udělat? Postupně. Krok za krokem. Zastavit, uvědomit. komunikovat, léčit a zkoušet…

Přeji krásný výživný čas.
S úctou ? a láskou❤️ v srdci
Jana Abatis

Pokud vás článek zaujal, více se můžete dozvědět při osobní konzultaci nebo na párovém setkání

Komentáře

Přidat komentář